Válecí dovolená aneb chlapi to vždycky zkazí!

Konečně léto! Konečně pořádné dávky sluníčka! Už měsíc předem jsme se s holkama těšily, jak vyrazíme na „rodinnou“ dovolenou do Chorvatska.

Kačka, já i Martina jsme milovnice sluníčka a mezi naše přednosti patří schopnost strávit celý týden (i déle!) na lehátcích u vody. Pojídání ovoce, čtení knížek, tlachání – těžko by nám v této disciplíně někdo mohl konkurovat.

To se však rozhodně nedá říct o našich partnerech. Manžel od Kačky – Brian – je Ir. Pihovatý, zrzavý a slunce má rád jenom v Metaxe. Pavel od Martiny je blonďák, který se spálí dřív, než na něj dopadne první paprsek. Můj muž Petr je opačný extrém. Opálený je po prvním dnu a po zbytek týdne nás tím štve. Aniž by pro to cokoli udělal, je jak černoch. Co on ale nesnese je ležení na pláži déle než 1hod/den. Nás – ženy slunce – označuje za „vorvaně“ – ti prý si také lebedí v povalování. Vyrazit tedy v tomto složení za mořem a opalovačkou je opravdu oříšek.

Rozhodli jsme se pro ostrov Brač

Úžasné pláže, čisté moře a žádná obří letoviska. Idylka! Náš cíl bylo městečko Bol.

Těšily jsme se s holkama na vyhlášenou pláž Zlatni rat, kterou kluci přirovnali k jisté části dámského přirození. Nakonec jsme se ale, kvůli jejich požadavku na stín, museli uchýlit kousek stranou. Apartmán téměř u moře a nedaleký obchůdek se vším nezbytným (melouny, rakije, toaletní papír) byly dokonalou kombinací pro začátek perfektní dovolené.

K snídani čerstvé bagety, k obědu meloun a k večeři mořské plody v restauraci na promenádě. První den byl doslova snový.

To by ale nebyla správná dovolená, kdyby se něco nepo…

Již druhý den se nám náš plán romantického odpočinku v párech začal poněkud „trhat“. Můj muž ráno prohlásil, že už má pláže dost a že jde na výlet. „Ahoj večer“ loučil se s baťůžkem na zádech a vyrážel. Pavel se uvolil, že když ho tedy pořádně natřeme, zkusí se zbarvit do hněda s námi, aby si vůbec někdo všimnul, že byl u moře. Brian ho označil za blázna a zůstal ve stínu s melounem, co měl být pro všechny k obědu.

Jako správní plážoví vorvani jsme usnuli

Probudila nás Martina a její zděšené: „No, tak to bude bolet!“ Ukazovala na Pavlova rudá záda. Faktor, zdá se, nebyl dostatečný. Pavel už při prvním pohybu zasténal. Rozhodly jsme se vzít ho na pokoj s tím, že mu uděláme jogurtové zábaly (ty působí přímo blahodárně, když u sebe nemáte Panthenol). Po cestě jsme si koupili meloun, protože Brian ho stihl celý sníst, zatímco jsme spali. Ještě jsme na odchodu zlostně procedili mezi zuby: “Doufáme, že se z toho po.“

Když jsme Pavla dostaly na pokoj a chtěly mu záda natřít jogurtovým faktorem, zjistily jsme, že už žádný nemáme. Brian musel poslední dva posnídat. Kačka jen protočila panenky – už věděla, co ho čeká.

Netrvalo dlouho a Brian doběhl s příšerným výrazem ve tváři. Byl rudý až za ušima, ale ne kvůli sluníčku. Zavřel se na záchodě a do večera jsme o něm nevěděli. Kačka nám pak (tajně samozřejmě) prozradila, že ho to přepadlo, když si byl zaplavat. Prý už nikdy NIKDY nebude jíst meloun a nenávidí ho.

Můj hrdina dorazil k večeru. Mobil s sebou samozřejmě neměl, takže poslední dvě hodiny už jsem šílela. To, že byl od hlavy až k patě zaprášený a špinavý, mě nepřekvapilo. A vlastně ani to, že má nohu sedřenou do krve. Byla to poslední kapka dne.

Všechny jsme je naložily do auta a zavezly k doktorovi

Brian dostal prášky na uklidnění žaludku. Petrovi sestřička vyčistila odřeniny a zakázala koupání. Nejhůř dopadl Pavel, který dostal kapačky, protože spálení bylo opravdu velké a bylo třeba hydratovat.

Další den jsme dle pravidla, že třetí den je kritický (kluci to stihli už druhý den – prostě rekordmani) zůstali v okolí apartmánu. S holkama jsme pozjišťovaly, co je kde k vidění, kam se dá na výlet nebo procházku. Bylo jasné, že s klukama na pláž už to moc nevypadá.

Na Brači je naštěstí spousta míst, kam na výlet, takže jsme vyrazili na Vidovu goru – nejvyšší horu ostrova. Výhled je tam fenomenální!

Úžasnou památkou je také skalní klášter Blaca. Muzeum zbraní kluky přímo nadchlo a my se kochaly hvězdárnou s obrovským teleskopem.

Objevili jsme také parádní písečnou pláž jménem Lovrečina. Má tak pozvolný vstup do moře, že člověk musí ujít několik desítek metrů, aby mu voda sahala alespoň do pasu. Perfektní místo na vodní radovánky. Shodli jsme se, že až si pořídíme děti, tak tady to pro ně bude doslova ráj.

Nakonec týden volna utekl jako voda. Sice jsme se nevrátily hnědé jako kakao, ale viděly jsme toho z Chorvatska víc než za poslední tři roky dohromady.

Ležet na pláži a nechat se prohřívat sluníčkem je dokonalé dobití energie, kterého se určitě nevzdáme, ale musely jsme uznat, že to poznávání krás ostrova Brač bylo ještě o něco zajímavější.

Apartmány Ocean, Bol – ostrov Brač