Dovolená nahoře bez aneb Chorvatsko na blind
„Týdny či měsíce předem zamluvené ubytování v Chorvatsku? Nesmysl!“ říkám kolegyni v práci a společně sníme, jak letos vyrazíme na válecí odpočinkovou dovolenou bez starostí. Ona se trochu bojí, ještě nikdy nejela do Chorvatska na blind. Pádnými argumenty ji přesvědčím, že není třeba si dělat starosti. Kde kdo takhle jezdí a v Chorvatsku se vždy něco najde. „V nejhorším to zapíchnem v kempu“, dodávám ve vtipu.
Kdybych v tu chvíli jen tušila, co nás na vysněné dovolené čeká, nejspíš bych se tolik nesmála.
Termín nám nakonec určí můj táta s přítelkyní, kteří se s námi chtějí svézt autem. Ve svém věku už naslepo na dovolenou nejezdí. Zamluvili si tedy jeden z apartmánů z nabídky cestovní kanceláře Novalja. V polovině srpna vyrážíme. Už teď se všichni hrozně těšíme.
Vše sbaleno, jede se
Den D je tu. Já s Pavlou máme každá jen menší tašku s tím nejnutnějším (plavky a ručník) – rozhodly jsme se, že si se stravováním nebudeme dělat starosti a pěkně si dopřejeme cokoli, na co budeme mít chuť. Táta samozřejmě stará škola – veze do Chorvatska hromady těstovin, paštik a konzerv. Všechny včetně jeho přítelkyně si ťukáme na čelo. Místo toho, aby si na dovolené řádně užíval, ještě bude kuchtit.
Cesta rychle utíká, v dopoledních hodinách dorážíme na místo. Ostrov Krk je překrásný! Kocháme se už z pevniny, div si krky nevykroutíme. Platíme poplatek za most a znovu stavíme fotit dechberoucí scenérie. Do městečka Krk, kde mají „staříci“ domluvené ubytování je to kousek a my máme s Pavlou celý den na to, najít si své útočiště.
Samozřejmě jsme si nepředstavovaly, že strávíme opravdu celý první den naší dovolené projížděním všech koutů ostrova. Duchem už jsme se válely v moři a srkaly koktejly. Místo toho v nás však hodinu od hodiny rostla nepříjemná realita toho, že neexistuje ani jeden jediný apartmán, ve kterém by se našly dvě postele/matrace/přístřešek pro dvě drobné, milé, mladé, skladné, nenáročné holčiny. Happy end se nekonal. Všude bylo plno a hotovo.
Nemáte rezervaci = nebydlíte!
Nezbylo, než zkusit kempy. Naše zoufalství nabíralo na obrátkách. Bohužel i kempy doslova praskají ve švech. Stmívá se. Je půl desáté a my zkoušíme poslední kemp v Bašce. Plno a nutno podotknout, že už když jsme projížděly k bráně kempu, tak na nás okolí působilo spíše jako utečenecký tábor než jako místo, kde bychom měly týden odpočívat a užívat si.
Největší (asi i nejdražší) hotel v Bašce měl poslední neobsazený pokoj (ovšem pouze na jednu noc). Kupujeme a usedáme k počítači. Přes noc musíme něco zarezervovat na internetu. Pomoc přichází i z Čech od kamarádů a partnerů. Výsledek je katastrofální. Opravdu je plno a opravdu to nebyl dobrý nápad, jezdit na dovolenou bez rezervace ubytování předem. Zbývá poslední varianta, o které by mě ani ve snu nenapadlo, že budeme muset uvažovat. Nudistický kemp!
Nechtěně poprvé nudistkou
Ráno vyrážíme kousek přes kopec k branám nudistického kempu Bunculuka. Hurá! Mají místa (tedy ne v chatkách pochopitelně). Stydlivě se ptáme, jak přísné je to s pravidly v kempu. Recepční si nás měří a je jí hned jasné, že je to naše „poprvé“. Je to dobrý, kalhotky si můžeme nechat. Pavla jde do mdlob. Už se mnou určitě na dovolenou nikdy nepojede.
Kemp je parádní! Žádné davy lidí, spousta pěkných fleků, kam zapasovat našeho kombíka, který je naštěstí upraven k pohodlnému spaní.
Odhazujeme vrchní díl plavek a hurá do vody.
Nakonec to přeci jen byla dovolená snů. Kemp byl čistý, sprchy ukázkové a celkové vybavení opravdu nadstandardní. Dole na pláži bylo vše, co byste čekali všude jinde v 5* hotelových areálech, jen ne v kempu. Thajské masáže, bar, skvělá restaurace. Ráno a dopoledne zde fungovala samoobslužná restaurace/bufet – nutno podotknout, že slovo bufet zde nabírá zcela nového významu.
Na konci týdne z nás byly dokonalé nudistky. Není většího blaha, než když vás nestudí plavky! Nikde. ;-)
Ale poučena jsem dokonale – do Chorvatska už jedině přes rezervované ubytování u cestovní kanceláře.
PS: Pavla se mě včera ptala, jestli letos zase vyrazíme ;-)